Prezentace autodráhy FARO .
Zámek Rochlov byl postaven v roce 1711. Několik roků jej renovuje společnost Pegisan.
V sobotu 19. července proběhlo "Rochlovské řemeslnění". Přiznávám se, že při prvém kontaktu se zástupci renovovaného barokního zámku Rochlov (asi 20 km západně od Plzně), jsem si dost dobře neuměl představit kombinaci našeho autodráhového snažení s "bylinkovým panstvím - což je další charakteristika tohoto areálu. Ale fungovalo to výborně a protože MAS Radbuza (= místní akční skupina, což je celorepubliková aktivita založena na principu partnerství veřejného, soukromého a neziskového sektoru, i to byla pro mne "novinka") chystá další akce, FARO při nich nebude chybět a svým dílem přispěje k formování volnočasových aktivit dětí i jejich rodičů a prarodičů.
U stánků s řemeslnickými výrobky bylo množství tradičních výrobků, vše regionální a "hand made".
A co se tedy dělo na Rochlově? Řemeslnění zábavnou, ale poučnou formou, spojenou s nenásilným přesunem návštěvníků od jedné expozice řemesla k dalšímu, seznámilo návštěvníky s dřevořezbářstvím, kovářstvím, s pivovarnictvím, s řemeslem kuchařským a zahradnickým, přičemž nechyběly stánky s řemeslnickými výrobky. Ovšem ve vysoce vkusné a opět zábavné formě, pokud by zde někdo hledal komerci, moc by nepochodil. S tím "ladila" i výše vstupného, to bylo dobrovolné a naprostá většina návštěvníků také dobrovolně na tuto akci přispěla.
Od sýpky, v pozadí, přichází pan kastelán. Rochlov, to je krásné bylinkové panství.
Sýpka na rochlovském panství, resp. její prvé podlaží, se stala místem instalace autodráhy FARO. Pro velký úspěch zde zůstane zapůjčena i pro další akce v budoucnu.
Prostory sýpky, s přirozenou klimatizací, byly vítanou oázou i místem k zábavě a "poučení".
Pod sloganem "Řemeslo se musí děti naučit" byla pro kluky a holky připravena dopravní autodráha a dílnička pro montáž autíček, kde jsem, jako "dospělý řemeslník" dětem poradil a pomohl. A pokud malý řemeslník sestavení auta zvládl, dostal společně s gratulací malé "burágo" a ještě si mohl vybrat barvu. Vzal jsem sebou 40 autíček, přivezl jsem zpět 6 kusů.
Dopravní autodráha FARO s auty "Policie a Taxi" na ploše stolu pro stolní tenis jako výuková pomůcka.
Dílnička pro montáž Favoritů. Pod dohledem statného instruktora všechny děti montáž samozřejmě zvládly.
Takže 34 dětí (věková hranice byla 4 až 14 roků, protestovali i tříletí špunti i náctiletí mladíci) úspěšně zvládlo montáž Favoritu, který byl rozložen na součástky, ale bez převodů a motoru. Především bylo zajímavé, jak se děti těšily na tuto "práci" a pro mne bylo překvapivé, jak šikovně a chytře si malí špunti počínali. Šestiletý Honzík např. vždy dlouze zkoumal mnou sestavený vzorek, mustr a pak skoro bleskurychle vyhledal v krabičce potřebný díl, smontoval a opět se dlouze věnoval přípravě dalšího úkonu: "kde je to co potřebuji, kam to patří a jak se to tam dá". Bez jediné rady a pomoci sestavil auto včetně "obutí" pneumatik a správného nasazení zpětných zrcátek.
Autodráha - že je jen pro kluky? Tak to je velký omyl. A "holky" rozhodně lépe dodržovaly dopravní předpisy...
Naprosto vzorné zastavení aut před přechodem. Kluci ale klidně zastavili na přechodu nebo v zákazu zastavení.
Mnozí rodiče měli se stejnými úkony trochu více práce, ale nikomu to nevadilo, naopak to bylo důvodem k přátelskému škádlení. Výhodou dílničky s montáží aut bylo to, že byla umístěna v krásně opravené - a dochované - sýpce. Zatímco "venku bylo" přes třicet, "uvnitř bylo" kolem dvaceti °C a při odjezdu jsem byl mezi mnohými osmahnutými návštěvníky jediný kýchající.
Typický a stále stejný "model": tatínek měl kdysi autodráhu, je třeba ji opravit, doplnit a postavit.
Protože FARO vždy podporovalo aktivity spojené s nějakou formou výchovy nebo pomoci dětem, byla akce sice nekomerční, ale marketingově velice zajímavá. Postavili jsme dopravní autodráhu, s hlavní a vedlejší silnicí, s přechodem pro chodce, se zákazy zastavení a pod. Jako nosný podstavec sloužil stůl, zhruba ve formátu stolu na ping pong. A bylo mnoho návštěvníků, kteří tuto indicii uvítali: "no ano, my máme také pinčes, to je fajn, můžeme jezdit i v létě". Česká autodráha totiž zabere hodně místa a tradice je následující: postavíme dráhu na Vánoce a o prázdninách. Přitom děti by jezdily stále a především kombinace policejního Favorita, který "dozoruje" taxíka, to se dětem líbilo a je to výchozí model pro nejrůznější zápletky a "hlášky".
Ideální rodinná konstalace: dva bráchové a tatínek nakloněný a natěšený na novou autodráhu.
Autodráha FARO je stálá
V každém případě bylo 21 rodin, kde je "ta stará autodráha" ve skříni, v garáži, na půdě. Chybí pneu, kartáčky, ovladače a byť byla naprostá většina lidí z okolí Plzně, mnozí vůbec nevěděli, že FARO = ta stará autodráha, nevěděli, že "se to zase vyrábí" a neznali možnost objednání servisních dílů pomocí e-shopu. Hned na místě proběhla předběžná jednání o tom, "čím se pověří Ježíšek" u šesti rodin. Jsou to zdánlivě malá čísla, ale s ohledem na několik hodin, kdy akce proběhla, s ohledem na letní vedra a také s přihlédnutím k tomu, že jsme "zapomněli" o akci včas informovat - a propagace ze strany MAS nebo přímo Rochlovského panství také nebyla "předimenzovaná" - není to špatný výsledek a jsou to zajímavé informace.
Úspěšní "montážníci" (malá "burága", za odměnu, jsou již u dráhy) se jen tak tak minou na křižovatce...
Favority opět prokázaly svoji nezničitelnost, karamboly na dráze (byl zde obousměrný provoz, tedy čelní a boční nárazy na křižovatkách, pády aut z výšky na podlahu) neměly na jejich jízdní vlastnosti sebemenší vliv. Pro malé děti je ale vhodné napájecí napětí kolem 6 až 7 V, při větší rychlosti prstíky ještě neumí pracovat s brzdou, ovšem "naplno", to zvládá každé dítě. Pro starší pak byla v záloze sada "závodních" favoritů s motory super a 14V napájecího napětí - a to jsou již na ploše stolu pro ping pong hraniční parametry. Proto si myslím, že montáž motorů FARO Normal do favoritů má své opodstatnění a toto tvrzení může být i doporučením pro rodiče - opravdu nemá smysl kupovat malým dětem rychlé modely - pokud je k dispozici krátká dráha. Favorit je levný a vydrží a lze jej upgradovat. Pokud dojde k prodloužení dráhy a až se stane z předškoláka školák, 7 -10 let, tak pak už je možné vyměnit motor a začít opravdu závodit. Malé děti, ale nejenom kluci, ale i holčičky se rády "povozí", jen když to hezky jezdí kolem dokola. Asi nejdůležitějším pokynem pro opravdu malé děti je: s auty se nesmí po dráze couvat. To bylo vlastně mým nejdůležitějším úkolem - "zajistit necouvání". Přežil jsem to.
O autodráze FARO vím hodně, ale že by tradice sahala až do 18. století, to bylo opravdové překvapení.
Podívejte se na stránky rochlovského panství (http://www.pegisan.cz/web/rochlov/titulni), z dálnice trvá cesta 4 minuty - a pokud bude na programu nějaká akce, neváhejte a přeneste se do časů minulých, ovšem v novém kabátku a především mezi nadšence, kteří už mnohé zvládli a nebojí se pokračovat v úsilí při záchraně tradic i hodnot. Propastný rozdíl mezi záměrem "zbourat zámek" a plánem na jeho záchranu je obdobný váhání nad českou autodráhou - dát do šrotu nebo se pokusit o restart a inovace? Aktivity MAS (tedy místních akčních skupin) jsou mi blízké. Snad již minula doba, kdy se vše bouralo, likvidovalo a vozilo do šrotu nebo se "za babku" výhodně rozprodalo. Opravené objekty, parky nebo i drobné stavby - to vše utvářelo ráz české krajiny po staletí. Vždy mne zaráželo, že "tehdy" to uměli vymyslet, postavit a udržovat, zatímco "my" máme vůbec potíž to opravit či alespoň zachovat. Samozřejmě to souvisí s osobním nadšením jednotlivců, musí ale být i formální základy a především podmínky podpory - a nejenom finanční. Návštěvníci pak vidí výsledky celého tohoto snažení sice v půldenní zkratce, ale s dlouhodobým dopadem: takhle a tohle si doma také opravím, toto je správný způsob založení zahrádky, takhle se dříve stavěly ploty, to bych asi také uměl...A tohle je autodráha FARO a tu mám někde ve skříni :-).
Úplně na závěr další dobrá zpráva. Hostinec má nový nájemce a i podle slunečníku je vše v naprostém pořádku.
Foto a text: Roman Kysela, FARO
