Protože se musím především věnovat dokončení monopostu Tatra, není Formule Škoda přímo v popředí zájmu – a tak zase uběhlo několik dnů, než jsem se dostal k pokračování.
Opět jsem tedy upevnil torzo karoserie do přípravku a měkkou tužkou jsem narýsoval prvou spáru – tedy rytí, znázorňující oddělení špičky monopostu na skutečném voze. Čára a následné rytí musí být naprosto přesně kolmé na podélnou osu auta, od budoucí spáry se bude vše odměřovat. Po několika pokusech je čára asi dobrá, pro kontrolu při rytí narýsuji ještě další dvě, vždy 1 mm dopředu a dozadu od prvé – tuto čáru zlehka a podle ruky přejedu černým zlamovacím ostřím Olfa (jsou z jiného materiálu a opravdu dobře nabroušené), viditelná stopa musí procházet středem nakreslené čáry. Po kontrole lupou a přeměření kolmosti pak mohu začít rýt spáru, tu prozatím nechám 0,3 mm širokou i hlubokou (vzhledem k tomu, že bude model lakován, je nutné později spáru přerýt tak, aby zůstala viditelná a nezaplnila se barvou). Rycí nástroje mám vybroušeny z kvalitních pilníků, ty pro spáry jsou broušeny „nakulato“ na průměry 0,3 – 0,4 a 0,5 mm, rýt se ovšem musí začít trojúhelníkovým rydlem – pokud se práce nepovede napoprvé, znamenalo by to dost nepříjemné tmelení.
Od vzniklé spáry potom naměřím zhruba polohu dvou výstupních otvorů ve špičce monopostu a po odvrtání a odfrézování materiálu následuje pilování obrysu podle šablony (ta je jen jedna a má uprostřed otvor, kterým na obě strany prochází drát – tak je možné šablonu držet a použít jako P i L. Samotné pilování je opět spojeno s jedním základním moudrem. Pro opravdu dokončovací a přesné práce mám speciální sadu pilníků, které pokud možno nepoužívám na nic jiného, hlavně ne na tmelené a lepené věci – především vteřiňák dokáže pilník „ucpat“ a znehodnotit. Přesto, že vznikající otvory budou ještě upravovány, nafotím je shora a v PC zkontroluji – nakonec se ukázalo, že byť šablony pasovaly, u jednoho otvoru je nutno dobrušovat, resp. měnit polohu díry. Celý proces kontroly vypadá složitě, ale je to záležitost max. 10ti minut a mám jistotu, že nepokračuji s nějakou zásadní chybou. Současně zkontroluji také polohu a kolmost spáry. U ní jsem zalepil trubičky, znázorňující po zbroušení podložky – až bude master zcela hotov, vlepí se do otvorů šestihranný profil a ten se opět zbrousí na výšku hlav šroubů v m 1:32 :-). Platí tedy, že všechny drobné detaily se sice připraví a „rozmyslí“ během stavby, na master se ale umístí až po vyleštění povrchu.
Když jsem u práce na přední části karoserie, nalepím a vybrousím i klínovou nástavbu kokpitu, zde bude později naznačena přístrojová deska, volant a zřejmě zde bude i čirý větrný štítek (další možnost je pouze štítek naznačit samolepkou). Vzhledem k tomu, že motor zasahuje těsně pod horní plochu karoserie, bude pilot pouze velmi plochý relief, ovšem vzhledem k velikosti auta vyčnívaly ramena závodníka nad okraj kokpitu a to trochu zvětší plastičnost celku. Pro kontrolu pokládám relief pilota na horní plochu karoserie, proporce se zdají být v pořádku. Příště otevřu prostor pro kokpit a pro motor – tím pádem se ale dostávám k zadní části modelu a zde není vůbec jasné, jak to nakonec dopadne – místa málo, převody vadí, podvozek Faro je moc dlouhý...
Model jsem v této fázi zvážil a není to vůbec dobré, zcela určitě bude nutné už v sérii formulku dovážit především v přední části, naštěstí na to bylo pamatováno již při návrhu podvozku a vedle nálitku pro upínací šroub je šachta pro olověné (udělej si sám) nebo zinkové (odlitek Faro, trochu lehčí, ale nejedovatý) závaží (vlepí se).
Když se dívám na fotky – upozorňuji, že v této fázi je namontována nedefinitivní přední náprava, především horní rameno projde faceliftem a zcela jistě bude nutné udělat modelové upevnění tlumiče s pružinou (tzn. patka s dírou a do ní se těsně nasune pružící jednotka, ta se možná upevní natavením čepu). V zásadě je tato fáze nejzábavnější, existuje vždy několik zdánlivě geniálních řešení, po čase se ale ukáže, že to jde jedním či dvěma způsoby...
Připomínám, že se bavíme o návrhu master modelu, který bude následně oměřen, zkreslen, vyzkoušen – vše musí být vyrobitelné, lisovatelné, zúkosované. Pokud někdo staví model auta od „0“ (a neuvažuje o např. zaformování do gumy), může si model postavit přesně podle fotek, se všemi detaily a nezdržuje se vymýšlením rozkládání modelu v montážní podsestavy.
Příště tedy dokončím výstupní otvory v přední části modelu (zde je již vlepen „kůl“ pro šroub) a musím tedy vymyslet zadní upevňovací uzel a detaily s tím spojené. Pak bude možné auto opatřit vodítkem a projet na dráze (zábavné, protože bude nutné „nemodelově“ vodítko vetknout do špičky monopostu, na to se vůbec netěším).
Musím také udělat výfuk (a na druhou stranu malý plastový kanystr – tím je zadní část orámována a zbývá vymyslet, jak bude řešen montážní výstupek na karoserii a zda ponechám původní kryt „převodovky“, nebo zda montážní výstupek spojím s novým krytem převodovky (zde byl charakteristický trubkový kryt řazení a je tedy nutné celek řešit i s ohledem na spider MTX 2-01 tak, aby díly byly použitelné i na tomto modelu). Pravděpodobně překonám lenost a vypiluji převodovku a k ní kryt podle fotek, přeci jenom je tato formule very simply a drobné detaily ji určitě oživí. Vše ale musí být jednoduše lisovatelné, opět z polyamidu – je to k poškození nejnáchylnější část modelu. Protože velice podobně byla řešena ochrana převodovky i u spideru Škoda („skokan“), bude asi rozumné udělat nějaké kompromisní univerzální řešení – stále musím myslet i na tu zpropadenou cenu :-).
Roman Kysela
