Opravy karoserií autodráhových aut Ites... (1. část)
Poškození starých aut jsou různorodá, většinou však jsou opravitelná.
Protože „miniseriál“ o tom, jak zprovoznit odpočívající autodráhová auta Ites, měl velký úspěch, nezbývá, než pokračovat. Podvozky již mají nové pneumatiky, mnohdy i nové motory a vodítka. A v krabici leží jedna, dvě, někdy i mnoho karoserií, které utrpěly nejrůznější šrámy: karamboly na dráze, pády ze stolu, mnohdy i nešťastné rozšlápnutí auta v zápalu závodění – viditelné je také působení času, degradace plastů, sloupání samolepek, nehezká poškození povrchu. Působení všech těchto vlivů lze napravit. Ukážeme si, jak na to. Než začneme, připomeneme si základní bezpečnostní pravidla: řežeme "od sebe", vrtáme-li nebo brousíme, pak s brýlemi, pokud lepíme vteřinovým lepidlem: pozor na prsty a především na oči! Není to formalita, věřte tomu, že minuta věnovaná úpravě pracoviště a ochraně "člověka" může hodně zachránit.
Velmi častým poškozením nákladních aut je vylomení závitu nebo celého držáku válečku.
Protože opravy plastových karoserií byli mnozí z nás zvyklí „řešit nějakým lepidlem“, musíme si v prvé řadě vysvětlit, s jakými plastickými hmotami budeme pracovat a jaké možnosti máme. Karoserie ITES byly lisovány z platu ABS (obchodní označení Forsan), některé její součásti byly z PS, z houževnatého polystyrenu (Krasten) a najdeme zde i polypropylen. Každý z těchto plastů snáší a „umí“ něco jiného a nezbude, pokud to s opravami myslíme vážně, trochu z té „plastikařiny“ pochytit – ono se to totiž hodí i v jiných případech.
U formulí zpravidla dojde k rozlomení zadních záchytu podvozku, u Ligieru k ulomení "křídla".
Vlastnosti plastů, jejich obrobitelnost, lepitelnost a leštitelnost - to jsou hlavní kriteria, která nás budou zajímat. Všechny plasty PS a ABS lze řezat, brousit a leštit a velmi dobře lepit.
To je dáno nižší intenzitou jejich makromolekulárních řetězců - velice jednoduše řečeno: jde je zlomit. PA - polyamidy a také plasty POM, PET - mají menší vzdálenost molekul, vyšší pevnost - a nelze je snadno zlomit. Dalším, snadno zjistitelným parametrem je skutečnost, zda ten který plast při broušení "chlupatí" - vlákna jsou stále spojena se základním plastem, nebo zda při broušení "prach a špony" lehce odpadávají a povrch zůstává relativně hladký.
Posledním testem může být narušení povrchu rozpouštědlem (např. nitroředidlem). Pokud je povrch naleptán a "lepí", půjde plast brousit a lepit (a spoj bude pevný), pokud nitroředidlo povrch plastu nenaruší, pak máme problém a plast bude hůře lepitelný (ani to není ale úplně pravda, lepit jde skoro vše - záleží však ale také na pevnosti spoje i na ceně lepidla).
Motivační fotografie ideálního pracoviště. Opravovat však lze i se základním vybavením.
Pro opravy karoserií autodráhových modelů budeme potřebovat řídké (ev. střední) vteřinové lepidlo. To může být problém tam, kde není modelářská prodejna. Lze také použít kvalitní značkové lepidlo (Loctite), ne však husté nebo dokonce gelové (ne, že by nelepilo, ale v kombinaci s otřesy a nárazy a působením tlaku, tahu a střihu spoj dlouho nevydrží). Dále budeme potřebovat základní nářadí: modelářský nůž, kleště, pilník, vrtačku nebo alespoň vhodný držák pro vrtáčky 0,8 mm (na fotografii je optimální sestava, ale s trochou šikovnosti postačí i skromná výbava). Materiály na opravy najdeme v ledničce: plastová víčka od "něčeho", krabičky, tyčky, kulatá držátka cucavých bonbonů - to vše vyzkoušíme a pokud zjistíme, že se jedná o lepitelný plast, lze začít. Vhodné jsou i zbytky z plastových stavebnic, trosky některých hraček - ideální pak PS desky z prodejny modelářských potřeb, výstražné tabulky a pod. A čím začneme? I když to mnohdy nebude jednoduché rozhodnutí, měli bychom při opravě karoserie především odstranit staré samolepky, zbytky lepidel a také veškerou "špínu": prach, zbytky pryže, textilní a jiná vlákna. Karoserii umyjeme v JARu a necháme uschnout. U zcela suché karoserie prozkoumáme celý povrch: pokud najdeme vlasové prasklinky, označíme si je šipkou, měkkou (špičatou) tužkou. Pokud je prasklina stará, bývá její okolí zažloutlé, ztmavlé, popraskané - v tom případě raději odstraníme degradovaný křehký plast např. špičkou modelářského nože.
Renault s ulomeným záchytem podvozku. Tato konkrétní karoserie má i ulomené přední spoilery.
Typická poškození autodráhových aut lze pojmenovat při rozdělení do několik kategorií.
A - Ulomené vnitřní nálitky pro šrouby a nálitky pro uchycení podvozků (to se týká nákladních aut a všech formulí, oprava přitom trvá cca hodinu, vč. vytvrzení lepidla).
B - Vylomené části plastu u otvorů pro upevňovací drátky karoserie na podvozek (auta od Fordu GT, přes Porsche, Shadow, Mirage, McLaren).
C – Popraskané karoserie v důsledku slabé stěny výlisku a únavy materiálu (především Ford GT, Mirage, McLaren a Shadow).
D – Poškozené karoserie vlivem starého lepidla a chybějících samolepek.
E - Zcela chybějící, časem ztracené části nebo detaily karoserie, kokpitu a pod. (řekneme si, jak tyto díly jednoduše nahradit).
Zatímco body A,B a C buď znemožňují jízdu nebo přináší riziko rozlomení auta, body D i E mnozí nepovažují za zásadní překážku v závodění - je to jistě věc názoru.
Váleček nebo trubičku musíme přilepit kolmo - polohu kontrolujeme podle čar a také podle okrajů karoserie.
A - Ulomené vnitřní nálitky pro šrouby a nálitky pro uchycení podvozků.
Začneme změřením výšky nebo rozměru nálitků u nepoškozených aut. Pokud tuto možnost nemáme a nemáme ani ulomený či rozlámaný díl, musíme si pomoci jinak. Do karoserie, do začištěného místa zlomu, přesně doprostřed, vyvrtáme otvor 0,8mm. Potom na toto místo "postavíme" váleček modelíny a karoserii pomalu přitlačujeme tak, až bude geometrie karoserie vůči podvozku správná, Po oddělení karoserie lze odměřit (klidně drátkem, tuhou, lépe posuvkou-šuplerou), kolik má být váleček vysoký. Přidáme raději 0,5 mm, protože se lépe odbrušuje než "přidává". Pokud se ale původní, ulomený, plastový váleček neztratil, zlom je čistý a díly na sebe pasují, můžeme lepit. Napřed si ale na karoserii přiložíme váleček, polohujeme jej podle průběhu zlomu a správnou polohu si vyznačíme tužku: čárku na karoserii a na válečku. Potom naneseme (párátkem) malé množství lepidla na ležící karoserii a váleček do polohy "čárka na čárku" bez velkého váhání posadíme, přitlačíme a držíme. Podobně lepíme i úplně nový váleček: označíme polohu, sledujeme kolmost a přilepíme. Máme-li aktivátor, trochu odstříkneme na kousek papíru a přiblížíme jej k lepenému místu. Necháme raději hodinu vytvrdnout. Mezitím si z destiček vytvarujeme "krabičku" pro zadní záchyt plechového podvozku. Postupujeme stejně jako u válečku: natvarujeme a slepíme a necháme vytvrdnout, až potom budeme vše opracovávat do tvaru, brousit a zpevňovat.
Do předem naznačeného místa po vyvrtání zalepíme zpevňující čep.
Máme polovinu práce, musíme však lepená místa vyztužit, zpevnit. U válečku lze nalepit vhodnou objímku přes lepený spoj, můžeme přidat žebra. Vždy bychom ale měli díl vyztužit a spojit s karoserií. K tomu nám pomůže prvně vyvrtaný otvor 0,8 mm v karoserii. Tento otvor převrtáme na průměr 1,5 nebo 2 mm a připravíme si vhodný čep: plastový nebo hliníkový. Čep musí být volně zasunutelný do otvoru, jehož hloubku volíme tak, abychom se "nepotkali" se šroubem (stačí cca 5mm). Do otvoru naneseme párátkem lepidlo, hned vsadíme čep a necháme zaschnout. Současně buď obnovíme nebo zcela vytvoříme závit pro upevňovací šroub. Šroub několikrát potřeme JARem (potřít, zaschnout, potřít, zaschnout - na tuto vrstvu štětečkem naneseme trochu prášku z tuhy (tužkou "jezdíme" po smirkovém papíru - a je to). Tím vytvoříme separační vrstvu. Do otvoru s poškozeným závitem (nebo do trubičky u nového kolíku) naneseme hustější vteřinové lepidlo, šroub opatrně, ale rychle zašroubujeme a necháme vytvrdnout za působení aktivátoru alespoň hodinu. Pak šroub můžeme vyšroubovat a závit nám nějakou dobu opět vydrží. Kdo má vybavenou dílnu, samozřejmě si raději vyřízne závit do trubičky - válečku, ovšem ne každý má potřebný závitořez...
Pohled na nový váleček: spoj je zpevněn destičkou, závit ve válečku je vytvořen nebo vyříznut.
Můžeme dokončit zadní záchyt ("krabičku"). Zde je nejlepší vyztužit pomocí sponky do sešívačky ten spoj, který bude pravděpodobně nejvíce zatížen na ohyb, ovšem např. u aut, kde krabička současně slouží jako držák spoileru, tam je namáhán celý díl a musíme vyztužovat na více místech. Pro čepování potřebujeme opět vrták o průměru 0,8 mm, zde ale musíme postupovat velmi opatrně, protože stěny mají sílu cca 1,2 mm a neměli bychom "minout" (ale ani to není tragedie: otvor zaplníme odřezkem - štěpinou plastu, zalepíme a vrtáme kousek vedle). Až vše zalepíme, opět použijeme aktivátor a necháme vytvrdnout. Nakonec díly a spoje začistíme, zapilujeme.
Nejnamáhanější místo "krabičky" formule Renault je vyztuženo sponkou do sešívačky.
Kdo má malou vrtačku, může si koupit diamantový brousek o průměru 2,5 mm na stopce a vše si lépe začistí. Platí jedna důležitá zásada: na samotný spoj použijeme málo lepidla, po vytvrdnutí můžeme trochou lepidla s plnivem (AL prášek, plastové piliny, plnivo pro anaerobní lepidla) okolí spoje zpevnit. Opět platí, že z opravy "neděláme vědu" : použijeme to co máme, ale přemýšlíme u toho a pracujeme pečlivě :-).
U formule Renault velmi opatrně dobrušujeme "krabičku" podle zadního křídla, které ale nepřilepíme!
Příště si probereme bod B a C - tedy jak opravit vylomené části plastu u otvorů pro upevňovací drátky karoserie na podvozek a praskliny v karoserii. A úplně nakonec této prvé části "opravářského manuálu" připojujeme fotografii zkušebních vzorků staronových aut:
Napište nám k článku nebo na faro@autodraha-faro.cz, zda by se vám líbila "reinkarnovaná" auta s karoseriemi Shadow, Mirage a McLaren. Tato auta, samozřejmě s novými podvozky FARO, z opravených a vyleštěných forem, by mohla být nabízena i jako stavebnice nebo "double kity". Protože investice do jejich přípravy by nebyla "závratná", šlo by udržet i jistě zajímavé maloobchodní ceny v rozmezí 600,- až 700,- Kč včetně DPH.
