Když mne koncem února oslovil pan Chour z muzea v Brandýse nad Labem, nevěděl jsem přesně, zda je naše účast na jejich akci vůbec vhodná.
Na druhé straně je Brandýs kousek za Prahou, akce v Roztokách 2007 byla hodně úspěšná a tak jsem se dalšímu jednání nebránil. Pan Chour je, jak se ukázalo, také Ferda Mravenec, jeho přístup „nic není nemožné“ navíc není jen heslo, jak jsem poznal v posledních dnech, dokáže, sice mírně opocen, zvládnout v časovém presu několik profesí – prakticky z ničeho vznikla během několika dnů hezká expozice se sympatickým cílem: přiblížit svět motorsportu dětem a mládeži.
Proto jsou exponáty (1:1) vybrány s ohledem na dostupnost a vhodnost pro nejnižší věkové kategorie (buggy pro nejmladší závodníky, motokára, národní formule). Garantem zajímavých exponátů v této sekci je Křenek Motorsport a s ním spolupracující AUTO KOUT CENTRUM.
Mimochodem – podle mého názoru je vítězství Adama Kouta (19) v šampionátu Formula Renault 2.0 dosud nedoceněným úspěchem, určitě jedním z významných v historii českého motorsportu. A právě na takovém úspěchu je postavena atraktivnost výstavy, hledání nových talentů se posouvá do stále nižších věkových kategorií a „příklady táhnou“.
Sympatickou snahou organizátorů je i obohacení expozice o díly motorů, o prvky konstrukce závodních automobilů, nechybí sedačka, kombinézy, přilby, ochranný rám – tady vše, co může zajímat rodiče budoucích závodníků v souvislosti s ochranou tělesné schránky budoucího šampiona.
Jistě zajímavá je informace o projektu Czech Technical University CarTech Formula Student / SAE Team - to je oficiální název :-), více na www.cartech.cvut.cz, vystaven je model 1:5, popis a dokumentace. Skutečný vůz byl v té době vystaven na veletrhu Amper v Letňanech.
Ve vstupním prostoru do muzea je vystaven okruhový závodní vůz a návštěvníci mohou prohlídku zahájit buď již v popsané expozici reálného světa závodů nebo mohou vstoupit do druhé výstavní síně, kde jsme připravili expozici s historií české autodráhy a samozřejmě i značky FARO.
Protože do muzea budou chodit hlavně školy a tedy i malé děti, postavili jsme čtyřproudou autodráhu spíše zajímavou „pro oči“, nechybí depo, spousta zatáček, most, prudké klesání a dlouhé stoupání – to vše je doplněno figurkami, modely v měř. 1:32 (sanitky, kamiony, vyprošťovací a záchranná technika).
Tak, aby mladí návštěvníci získali lepší představu o tom „jak to asi vypadá“ na závodním okruhu. Proto si nehrajeme na 100% modelovost, jde o barvy, množství a „pastvu pro oči“ na malém prostoru.
Přesto jsme postavili i vitrinu pro dospělé a sběratele, především je představen projekt Fabie S 2000 s definitivní karoserií (jakmile to bude možné bude expozice doplněna i o finální vzorky vozů z RMC a dále o model Fabie S 2000 v barvách Red Bull (Patrik Sandell). Nechybí ani další rozpracované modely, jejich pomalá realizace je sice „kvalifikovaně“ kritizována, ale nic to nemění na tom, že prezentace i projektů, je vhodným nástrojem k získání názorů zákazníků, tedy jakýsi průzkum trhu (byť se problematika trhu a peněz do muzea moc nehodí, je to tak, vše je jen a jen o penězích).
Poprvé jsme vystavili i zajímavé (ale i úsměvné) „prototypy“ – jak došlo k výrobě favoritu, pick-upu i formule. Na začátku každé akce musí být vždy podnět, nápad nebo alespoň primitivní pokus, zda to bude „vypadat a fungovat“. Další exponáty pak dávají trochu odpověď na to, proč někdy vývoj modelu trvá i několik let.
Po úvodních slovech panů Kouta a Křenka, jsem ač nerad, musel na výzvu paní ředitelky promluvit k návštěvníkům vernisáže „za FARO“. Není to lehké, nepočítal jsem s tím, ale v tu chvíli mi „pomohla“ věková skladba návštěvníků: byly zde jak malé děti (s tatínky), tak větší, či odrostlejší „mládež“ – a dědečkové. Tak jsem vkusně pohovořil o tom, o čem jsem dlouho přesvědčen – že autodráha je vhodným mezigeneračním článkem, který umožňuje všem komunikaci o různých tématech, o historii i současnosti motorsportu, o technice a konstrukci, o zábavě, závodění – a především o společně stráveném čase. Mnohdy bývá obtížné takový kontakt mezi dospělými a dětmi navázat či udržet, ale např. i ze zkušeností z klubu z České Třebové je autodráha zajímavou platformou. A „vo tom to je“. Zajímavé je ale také to, že na vernisáži byly přítomny i slečny a paní, které měly o vše nelíčený zájem a které pokládaly i kvalifikované otázky. Tedy žádná akce „jen pro muže“.
Po skončení oficialit se děti samozřejmě vrhly na dráhu a paní pokladní a recepční muzea v jedné osobě si jistě s radostí uvědomila, jaký chaos ji v následujících třech měsících čeká. Je to vždy stejné – nadšení dětí, řev, když auto vyskočí z drážky a úprk kolem dráhy, zde v muzeu zpestřený tím, že jsme okruh postavili i s využitím podia, tedy se značným terénním skokem. Jsem zvědav, jak se úrazovost kolem závodního okruhu projeví v návštěvní knize :-).
Na závěr se vrátím k panu Chourovi (a samozřejmě i k ostatním, kteří se na přípravě expozice podíleli). Myslím, že jeho nápad, umístit na stěny veliké plakáty s tématikou historie české autodráhy, je prostě výborný, na relativně malém prostoru je podána komplexní informace a vše působí organicky a vkusně. Obdobně je pojata i informační část v expozici 1:1, vedle historických plakátů jsou na zdech zavěšeny panely s technickými informacemi, plány a nákresy. Atmosféra v muzeu je výborná a komunikace se všemi (od paní ředitelky po sympatickou paní uklízečku) patří mezi ty příjemné letošní zážitky.
Zájemci o výstavu naleznou informace na webu muzea: http://www.muzeumompv.cz/.
Roman Kysela
