KOPEC NEBO ERZETA?
V této poslední části jsem slíbil vysvětlit úpravu dílů – je to ale tak jednoduché, že budeme hned hotovi. Potřebu dvou upravených dílů (jedná se zavření obou smyček, které vlastně jedním jízdním pruhem spojí navazující rovinky) zjistíme hned na začátku, při obkreslení tvaru dráhy na připravené desky – schází cca 18mm dlouhý „rovný díl“. Potřebné dva ks vyrobíme např. z jednoho dílu 60 mm. Vyjmeme troleje a spojky a z obou krajů ořízneme zmíněné pruhy, ty přilepíme vteřinovým lepidlem k malým zatáčkám, spájíme nebo jinak propojíme taktéž uříznuté troleje (např. připájením drátových propojek, jako u křížení) a prodloužené zatáčky smontujeme. Toto rozšíření bude na vrcholu smyčky!
Dále musíme upravit přípojný díl. Pro zjednodušení je na skice pouze díl a čárkovaně je znázorněn průběh trolejí na jednodráze. Odpojíme druhý ovladač a jsme hotovi. Pro bezproblémové napájení je možné projit troleje – opět s přihlédnutím k jednodráze, tzn. jedničku s jedničkou a dvojku s dvojkou (takto upravený díl pak nelze použít pro klasickou dvoudráhu!).
Zmínil jsem možnost postavení takovéto dráhy „do rohu“. K tomu musíme naprosto stejným způsobem vybudovat čtverec, opět bude asi nejpracnější dodržení vrstevnic a tedy plynulé návaznosti jak ploch pro díly dráhy, tak „kopců“ a „srázů“. Spoje je možné zamaskovat keři. V případě, že bude dráha v rohu, je možné rozpojit smyčky, přidělat dodatečnou plochu pro propojovací vozovku – a tou podle plánku spojíme „bývalé smyčky“. Musíme pak opět zapojit přípojný díly standardním způsobem, přípojný díl s ovladači raději umístíme zcela ke kraji dráhy tak, aby si závodníci nezacláněli. Podobným způsobem je možné projit i dráhu „na délku“, v podstatě se pouze změní tvar dodatečné plochy (lze ji přišroubovat např. na čtyři děrované „plocháče“ tl. cca 2mm, 80x200mm, z OBI).
Slíbil jsem ještě malý „bonus“. Jsou to fotky druhého prototypu Tatry T607-2, který ve volných chvílích stále krouží po naší jednodráze. Magnety jsou pro tyto zkoušky vysunuty a přítlak je tedy maximální (auto jezdí třeba celý den samo). Pro „ostré“ testování magnety zasunujeme cca 1,5 mm pod okraj šachet a pak je možné na 23 metrů dlouhé dráze „pilovat“ zatáčky – díky jízdě do kopce a s kopce a díky křížením (která lze libovolně přemísťovat a ev. hledat „optimální stopu“ :-) – je-li čas) to není žádná nuda. Na připojeném snímku jsou dobře vidět stoupání, celkové převýšení je cca 300 mm.
I když pochybuji, že si někdo postaví naprosto stejnou dráhu, doufám, že alespoň nějakou inspiraci články přinesly. Na fotkách se objevuje i pár figurek, rozhodli jsme se je zařadit v „BAZARu“ do nabídky a jeden z dalších článků se tedy bude týkat možných postupů při jejich úpravě a barvení. Netvrdím, že osazování autodráhy stromky a modelování figurek je to hlavní, co autodráhový nadšenec chce nebo potřebuje. Ovšem stejně, jako se výrobci SRC snaží o modelovost aut, potěší alespoň vizuálně také fotka nebo diorama např. v historicky správně pojatých dekoracích, s dobovými reklamami a podobně. A není daleko doba, kdy se k této dráze vrátíme a budeme řešit její zasněžení a zablácení v duchu Rallye Monte Carlo 1977. Do té doby se ale bude na dráze prohánět Tatra T607-2 Monopost, skoro jako na Ecce Homo v roce 1957.
Roman Kysela
