V předposlední části pouze připomenu, že jsme povrch krajiny pod dráhou polepili silnou strukturální tapetou, všechny spoje jsme přelepili proužky hedvábného papíru a přebarvili vodou ředitelnou barvou.
Po zaschnutí bylo nutné zlikvidovat bubliny a opravit některá málo přilepená místa. Je nutné opravdu pořádně jak tapetu tak hedvábný papír provlhčit a nešetřit lepidlem – musí vzniknout homogenní slepenec. Zde malou, prozatím teoretickou úvahu: takto připravený korpus lze potáhnout pvc folií a popř. z něj sejmout laminátový otisk.
Vše je tedy natřeno zelenou barvou, „skály“ světlou šedou, vše je lesklé a pěkně hnusné. Posypový materiál (v našem případě drcený a obarvený molitan z produkce SDV) se nanáší velmi jednoduše: raději menší plocha se natře lepidlem, vzápětí zasype v cca centimetrové vrstvě a rukou (v mikroténové rukavici, nejlépe :-) od benzínové pumpy) se vše zatlačí k podkladu. Po asi 15ti minutách lze opatrně nepřilepený posyp smést (a pak znovu použít).
Musím přiznat, že jsme neodhadli množství a při práci nám stále chyběl světle zelený – tak jsme museli namíchat směs z „rozkvetlé louky“ a ze všech zbytků. V zásadě jsme do „nížiny“ dali listnaté stromy a světle zelený posyp a „na kopec“ stromy jehličnaté a tmavě zelený posyp. Některá místa jsme polepili pískem, jiná drobným štěrkem, oblázky (vše průmyslově vyráběný posyp pro železniční modeláře).
Stromy jsou velice pěkně provedené „polomakety“ a mají asi 5cm dlouhý centrální „kořen“ z drátu – silnou jehlou tedy stačilo propíchnout tapetu a strom pak vtlačit do polystyrenu. Stromy jsou tedy vyjímací, i při opětovném zasazení drží, je ale možné vyviklaný strom přesadit a původní dírku zasypat posypem. Při sázení stromů lze opět využít původních papírových vzorů a kontrolovat, zda strom neporoste z rovného dílu.
Nyní je nutné provést jednoduchou patinu. Obyčejný cement s trochou sádry rozděláme ve vodě – v žádném případě to nesmí být kaše, či med, možná tak řídká polévka :-). Použijeme 3 cm široký štětec a „roztok“ naprosto surově naneseme na skály – před zaschnutím ale uděláme malou fintu: namočeným štětcem se dotkneme nejbližšího nejvyššího místa, zatlačíme a necháme stéci vodu se směsí po skále – a už se nedotýkáme a necháme zaschnout. Patinovací směs přirozeně skane, najde si cestu mezi vrásy v terénu a zcela potlačí lesk. Pokud přesto objevíme po zaschnutí lesklejší místa, klidně je můžeme přetupovat, nesoulad a trocha chaosu věci jen prospěje. Zcela na závěr jsme přechody mezi posypem a skálou poprášili cementem a opatrně vysáli vysavačem.
Podotýkám, že kdo má hodně času a dá přednost modelovosti, může si s tvarováním krajiny a především s jejím dotvářením vyhrát mnohem více a možná i pečlivěji. Nás tlačil čas a celá dráha musela být hotova v konkrétní den. Zbývá položit díly dráhy – zde připomínám nutnost zkoušet tvar i zvlnění terénu už během hrubé stavby, hotový terén by bylo škoda „dořezávat“ , určitě to možné je, ale bylo by to vidět. Naše dráha je určena především k výstavním nebo předváděcím účelům, je na ní ale možné i testovat nebo jezdit jen tak pro zábavu. V poslední části probereme úpravy dílů dráhy Faro, nabídnu ještě řešení, jak umístit podobnou dráhu „do rohu“ a probereme, zda je možné udělat z jednodráhy dvoudráhu.
Roman Kysela
