V tomto pokračování se jenom letmo dotkneme stavby druhé poloviny okruhu, postup je totožný – jediné větší úskalí nás čeká během co nejpřesněji napojených vrstevnic a „srázů“ v místě dělení desek.
Je třeba především dodržet kolmost polystyrenových bloků – lepší je v tomto případě malý přesah, který jde seříznout, než ubíhající stěny (tzn. méně než 90°). Těsný spoj půjde snadno zamaskovat „křovím“, s Macochou je to těžší. Předpokládám, že máme polepenou i druhou desku, necháme ji dostatečně zaschnout (pod zatížením) a vrátíme se k první části dráhy. Ze slabších desek si nařežeme pásky, kterými vylepíme schody tak, abychom (při pohledu ze strany) viděli vrcholky (hrany) v pravidelných rozestupech a rohy-kouty nám tvoří po pomyslné spojnici profil budoucí vozovky. Vrcholky pak seřízneme např. vysouvacím nožem.
Nožem také dále tvarujeme hrany úžlabin a srázů, na tak malém prostoru musíme k dílu přistoupit nekompromisně – pruh silnice byl „vybagrován“, možná vystřílen do skály – a tak to také bude vypadat, na plynulé přechody a kopečky není prostor. Můžeme použít např. dva díly dráhy, dvě zatáčky, abychom viděli, zda bude reálné dodržet stoupání, zda není nutné někde ještě seříznout „horizont“ nebo vyplnit příliš hlubokou rýhu. Je také možné některé zatáčky mírně naklopit, zpravidla to pomůže i při pokládání dílů ve stoupání. I když se rýsuje budoucí tvar, je polystyrénový slepenec dalek toho, abychom jej s klidným svědomím mohli považovat za „krajinu“. Náš postup byl následující: horkovzdušnou pistolí jsme opatrně zaoblovali ostré hrany a rohy, nahřátím polystyren měkne a začne se „ztrácet“, ubývá a „taje“. Je to smradlavý proces a z opatrnosti doporučuji odstranit hořlaviny a připravit nádobu s vodou a hadr na okamžité chlazení. Kdo nemá pistoli, může použít alespoň pájku s delším odporovým drátem – i tak lze reliéf zjemnit. Kromě pomalého seřezávání (to čeká toho, kdo nemá ani pájku nebo starou žehličku), je možné použít aceton, opět hrozí zápach a navíc je tento proces dost živelný. Je snad jasné, že vše je práce pro dospělé.
Na srázech jsou vidět „kuličky“, na rovinkách jsou stále propadlá místa. Co s tím – tmelem na pěnový polystyren (lze ředit vodou, lépe lepidlem) doslova zapatláme kopce, sráze, skály. Tím si nádobu vyprázdníme a do ní můžeme rozmíchat opět tmel s lepidlem a doplníme smetenými kuličkami (ty byly dosud všude, teď na ně ale dojde...Vznikne tedy nesympatická směs, kterou za pomocí široké špachtle vytmelíme budoucí vozovku. Necháme zaschnout a věnujeme se stejným způsobem druhé polovině dráhy.
Protože díly dráhy jsou tvrdé a ostré a polystyren drolivý a měkký, provedli jsme před povrchovou úpravou jednoduché zpevnění a další vyrovnání podkladu pro díly autodráhy.
Podle papírových střihů jsme nařezali tvary budoucí dráhy ze silné a pevné (strukturální) tapety (s přídavkem 20 až 50 mm po stranách, pokud to šlo). Tapetu jsme nalepili na terén, spoje jsme důkladně zatupovali a zatížili. Po zaschnutí máme příjemně pevný podklad na kterém lze opakovaně, zkušebně sestavit celou trať. Určitě bude nutné někde kousek odříznout, někde podložit či dotmelit. Pak je nutné nechat vše vyschnout alespoň 24 hodin, především kvůli odparu vody.
Připravíme si hedvábný papír (je tenký, pevný a to je důležité) a přistoupíme ke kašírování skal, srázů a k přelepení všech spojů a hran. Postup je tento: pomocník nastříhá různě široké a velké pásy, čtverce a trojúhelníky z papíru, ty zmuchlá v dlani a opět narovná. Druhý člen týmu „tapetuje“ – štětcem nanese lepidlo na papír, nechá provlhčit a pak se postupně a s citem pro detail vše přelepí, vznikne vrásnění skal, zjemní se dutiny i vrcholky a zcela zmizí dosud viditelné spoje mezi mnoha deskami. My jsme zatmelili a přelepili také hrany krajinky po celém obvodu dráhy, jsou tak méně náchylné k poškození. Protože střídavě pracujeme na prvé a pak druhé polovině dráhy, stačí vše vyschnout a můžeme začít barvit.
Zde je ale nutné vrátit se na začátek, k projektu a tedy postupovat tak, aby hotová dráha respektovala určité představy o terénu a aby pokud možno vycházela z reality. Je také nutné včas připravit posypový materiál, stromy, keře – jejich umístění probereme v dalším dílu.
Nyní pouze (vodouředitelnou barvou) natřeme místa v „nížině“, pruh pod silnicí a vybraná místa v „lese“ zelenou barvou, skály světlou šedou (patinovat budeme později, nyní je nutné vše nechat zaschnout, opět min. 24 hod.). U naší dráhy jsme všechny boční plochy natřeli matnou černou, to je obvyklý postup při znázornění výřezů z terénu např. u výstavních exponátů. Pro další práci budeme potřebovat modelářský posyp (já doporučuji molitanový - různé barvy na trávu,, louku, jehličí, pak drcený štěrk, písek, perlit – to jsou polystyrenová zrna ve tvaru oblázků a balvanů, lze samozřejmě použít i obarvené piliny, ale – no jsou to piliny, nic moc). Velmi dobrou kvalitu za rozumné ceny nabízí firma SDV pana Jana Podubeckého, v prodejnách železničních modelů je dále nabídka stromů, keřů (ale i ty lze vyrobit doma) a dalších posypů. Budeme potřebovat sítko, plochou nádobku, malý smetáček a lopatku a samozřejmě štětec s lepidlem (např. Herkules). A protože skály máme zatím lesklé, budeme potřebovat i trochu sádry a cementu :-).
